Voko bere!

Tento víkend proběhl dvacátý první kemp v Českém Vrbném. Dva z kajakářů byli i na tom úplně prvním a upádlovali od té doby pořádný kus cesty. Vyměnili jednorázovou dávku adrenalinu za systematický trénink. Místo strachu si pádlování užívají a plnou důvěru ve své kamarády na vodě považují za samozřejmost. A hlavně se v kajaku i mimo něj královsky baví.

Je zoufale těžké být začátečníkem v kajaku. Každý Ti rád přispěchá radou. Někdo slíbí vodopády již druhý den pádlování, někdo grilování zdarma nebo pohodový den na vodě.

Naučit se dobře pádlovat trvá poměrně dlouho. Musíš zvládnout celou řadu postupných kroků. Postupně zjistíš, že Ti nestačí peřej jenom sjet, ale chceš ji sjet dobře. Začne Tě zajímat bezpečnost a záchrana, protože chceš být platným členem skupiny. Zároveň víš, že zdravá ramena a záda Ti dovolí poznat mnohem více řek. Je to pořádný kus práce.

Churchill slíbil "krev, pot, dřinu a slzy", ovšem my víme, že krev, pot i slzy opláchne řeka, pádlování zase tak velká dřina není a smích je slyšet i v hukotu peřejí.

Děkuji všem  322 účastníkům 21 kempů v Českém Vrbném. Zejména mám radost z těch, kteří se nelekli nepohodlí, a nyní s lehkou elegancí pádlují na obtížných evropských řekách.

Těším se na setkání na na Salze 26.5.

Váš Šimon