Paradajkový šalátik?

"Ty jedeš po dvacáté do Piemontu? To tě to ještě baví?"

"A ty jsi měl sex jen jednou? A přestal Tě pak bavit?"

Piemont kemp je nejtěžším kempem, na který jezdíme. Letos se sešla silná skupina kajakářů, které dobře znám. Prošli několika kempy a tréninky záchrany. Na úvod si zatančili s 45 kubíkovou Moesou tak, jak se s takovou dámou sluší. Zdvořilý úsměv a nenechat si šlápnout na nohu.

"Trenére, budeme spolu vařit. Beru papiňáček, ať máš svůj ranní vývar!"

"Trenére! Ztratil jsem bednu s vařením, mohu se podívat do Tvé?"

"Trenére! Ztratil jsem šprajdu, myslíš, že řeka tyto oběti přijme?"

Sesie rozhodně nezhubla, spíš připomínala Xenu na steroidech. Na vytrávení po tak opulentní hostině plné lahodných rolek (poněkud větší válec) přišlo na řadu Mastallone. Co dál? Trattoria není řeka, ale jídelna. Plavol pozdě zjistil, že po špagetách přijde hlavní chod. Vzápětí bylo jasné, že žádné místo na řece nebude tak těžké, jako tento oběd.

"Trenére, já jsem po včerejšku docela najezený. Vynecháme snídani."

"Hezky nám stouplo Mastallone, je nad HW. Tešíte se?"

"Zdeno, zrob mu vaječinu na slanině! Prosím!"

 Taneční pro pokročilé pokračují v rytmu boofu. Dna kajaků bubnují do válců, užíváme si každého z sedmdesáti centimetrů nad průměrný stav a slunce svítí. Kluci drží čisté lajny a ochotně trénují. Nádherný den v zeleném údolí Mastallone.

"Trenére! Našel jsem dvě domácí rajčátka, udělám k snídani paradajkový šalátik!"

"Jo, jo, s prázdným žaludkem se nám na Grondu bude lépe šlapat!"

"Ty kokot! Z nás budě šalátik..."

Stoupáme podél Grondy, vynáška má 1500 metrů s převýšením 170. Vody je dost, přesto je charakter řeky úplně jiný. Velký spád, nízký průtok, stupně střídají slajdy a zezadu někdo brblá cosi o Salze a šalátiku... Na řece je vše zapomenuto. Spousta vzduchu pod lodí a pocit, že k tanci hrají Ramones Blitzkrieg Bop.

"Trenére! Zmokly nám vločky...."

"No vida, zrovna jsem chtěl vyhlásit odpočinkový den. Nevadí dáme dvě lehčí řeky."

Bylo jasné, že odpočinek bude potřeba. Silná skupina si zaslouží krásnou řeku a tou bylo další den San Bernardino. Sevřená soutěska, kterou není možné opustit. Rozhodně není vhodná pro nezkušené kajakáře bez odpovídajícího vybavení a umění jej použít. Tahle skupina prošla několika kempy záchrany, a  proto jsem se rozhodl s nimi tuto soutěsku prostoupit.

"Trenére! Vajíčka se šunkou, káva, čaj a pokud chceš i ananasový džus!"

"Nesnaž sa, už je rozhodnuté...."

San Bernardino musíš zažít. Získá si tě svojí krásou. Okamžiky kdy jsi sevřen skalami a hledíš na světlem prozářenou lagunu, střídají ty druhé, kdy lagunu opouštíš a mizíš mezi skalami. Někteří našli i chvilku na tichou modlitbu....

"San Bernadino, nechť smyjes mé hříchy... Slibuji, že již nikdy nebudu při své jízdě parodovat ježíška a zakloním se jen při pohledu do mraků."

Byl to skvělý týden, který mi v každém okamžiku připomínal, že trénink kajakáře je cesta, během níž se z něj stává spolehlivý parťák. Nikdo se neptal jak postavit záchranu, jak se zajistit při sestupu, jak zabezpečit lodě.... Věděl jsem, že mám sehranou partu, s níž je radost pádlovat. Díky, bylo to parádní (až na ty snídaně....)

Těším se na další pádlování třeba na záchranářské Soče 3.7.-8.7.

Šimon